Spojení - Kapitola 29

Tak jsem si zase jednou řekla, že když jsem minule držela kapitolu tak dlouho (ač neúmyslně), mohla bych tuhle pro změnu pustit do světa o něco dřív. Nějaké protesty? Jo, já si to hned myslela, že nebudou. =D Tak si pěkně užijte další, ehm, diskuse mezi Lokim a Tonym... =D

„Ani ne jedenáct hodin večer a ty jsi v posteli. Bez brblání, bez vyjednávání, bez komentářů o tom, že je moc brzy...“
Tony si přitáhl přikrývku blíž k bradě a zabručel.
„Je mi celej večer zle.“
„Ano, Anthony, já vím. Ani já se necítím nejlépe.“
„Jo, Sněhurko. Cejtím to.“
Loki si lehl na svou polovinu postele, čelem k Tonymu.
„Jsem si jistý, že ráno nám oběma už bude dobře. Spánek pomůže.“
„Dobře. Já ti věřím. Ehm...“ Tony zaváhal.
„Ano, Anthony?“ pozvedl Loki obočí.
„Já vím, že jsme jasně řekli, že se mezi náma vůbec nic nemění. Ale musím přiznat, že je docela divný vedle tebe usínat po tom, co se v noci stalo.“
„Chceš, abych odešel?“ zamračil se Loki.
„To neříkám.“
„Chceš mít sex, abys neměl pocit, že vedle mě jen usínáš?“ pousmál se Loki. „Protože upřímně, Starku, nevím, jestli po všem tom cestování, co jsem kvůli tobě musel podstoupit, a po tom, co jsem se někde uprostřed ničeho málem zhroutil, mám na sex náladu.“
„Jsi příšernej blb, co, Loki?“ frkl Tony. „Bez obav. Taky po tom kdovíjak netoužím. Teda, ne, že by to nebylo naprosto fantastický, ale... Asi jsem málo opilej. Vlastně nejsem vůbec opilej. A zas se mi začíná nějak točit hlava.“
„Tak zavři oči a spi. Jarvisi, zhasnout, prosím.“

„Loki?“
„Mhm...“
„Loki...“
„Chmpf.“
„LOKI!“
„Hm... Proč mě budíš, Starku?“
„Ty víš zatraceně dobře proč.“
„Hm... Že by to souviselo s tím zajímavým snem, který se mi zdál předtím, než jsi ho tak hrubě přerušil?“
„Loki...“
„S tím, ve kterém jsem měl obličej zabořený do polštáře a kňučel jsem, zatímco ty jsi mě zezadu šukal?“
„Loki, ty bys neměl mít dovoleno říkat slova jako 'šukal'. Jsi vznešenej bůh, nebo tak něco.“
„Pro to, co jsi mi v tom snu dělal, jiné výstižné slovo neexistuje, Anthony.“
„Bože můj. Mám to chápat tak, že s tím, že jsi argr, nebo jak jsi to říkal, jsi to myslel vážně? Nemáš problém bejt... dole?“
„Ne. A dokonce si to umím velice užívat. A je fascinující, že mé podvědomí vybralo pro ten sen zrovna to, co se mi nejvíc líbí...“
„Takže nechat se šukat zezadu, zarejvat si nehty do boků a tahat se za vlasy?“
„Ano, Anthony. Přesně to.“
„Kurva. Jayi, kolik je?“
„Tři hodiny a osmnáct minut, pane.“
„Výborně. Loki, co bys řekl na to, kdybysme využili toho, že mě ten tvůj sen vzbudil, a... tak trochu ho zrealizovali? Do rána se pak ještě vyspíme, času je dost...“
„Řekl bych 'ano, prosím', Anthony.“
„Jarvisi, dej nám nějaký sexy osvětlení,“ zamumlal Tony. „A ty, Loki... Dál mi říkej Anthony. Myslím, že na to začínám mít menší úchylku.“

Tonyho probudilo šimrání za krkem. Nespokojeně zabručel a pohodil hlavou, aby původce toho nepříjemného pocitu odehnal. Odpovědí mu bylo tiché zahihňání a další šimravý dotek.
Až v tu chvíli jeho pomalu probouzejícímu se mozku došlo, že ty doteky jsou vlastně lehoučké polibky. Pousmál se.
„Nemůžeš se prostě jen zvednout z postele a mě nechat spát?“ zeptal se tiše.
„Můžu,“ odpověděl tiše Loki.
„Proč to neuděláš?“  zívl Tony.
„Já nevím. Nechci? A navíc je po osmé ráno, mohl bys taky vstát.“
„Parchante.“
„Záleží mi jen na tvém zdraví. A není zdravé vyspávat.“
„Když dovolíš, o tom, co pro mě je a není zdravý, si rozhodnu sám.“
„Hm, dobře. V tom případě se ti velice omlouvám,“ Loki se pokusil zvednout ruku, kterou Tonyho objímal, ale miliardář ji pevně chytil a přitáhl si ji zase k sobě.
„Smůla. Nikam nejdeš. Teď už jsem vzhůru.“
„Starku. Mám hlad.“
„A já chtěl ještě spát.“
Tony se otočil tak, aby ležel na zádech a Loki byl stále na boku vedle něj. Jeho ruku nepouštěl. Zadíval se do zelených očí a široce se usmál.
„Víš, můžu se odsud prostě přenést,“ konstatoval bůh.
Tony místo odpovědi zvedl hlavu a přitiskl své rty na ty Lokiho. Nebyl to jeden z jejich obvyklých polibků, divoký a vášnivý. Tenhle byl pomalý, líný a skoro i něžný. Během několika minut, co trval, stihl Tony Lokiho převalit na lopatky a prakticky se na něj celým tělem položit. Loki na oplátku zvedl ruce a hladil Tonyho po nahých zádech, díky čemuž by miliardář nejspíš začal vrnět, kdyby toho byl schopen.
„Kurva,“ zamumlal Tony, když se konečně přiměl odtrhnout rty, jen aby zabořil tvář do polštáře vedle Lokiho hlavy. „Taky máš pocit, že by sis na tohle klidně zvyknul?“
„Ano, Anthony,“ odvětil tiše Loki, který teď Tonyho pevně objímal. „Ale nemysli si, že jsem přestal mít hlad.“
„Jsi hroznej. Člověk se snaží o romantiku...“ Tony se kousl do rtu. „Hele, Loki, ty mi nemůžeš lhát, viď?“
„Myslím, že ne. Rozhodně ne vědomě.“
„Fajn. Tak mi řekni pravdu. Použil jsi na mě nějaký kouzlo, co by mě... donutilo chtít s tebou mít sex a líbat tě a tak, nebo je to jen tvoje kouzlo osobnosti? Teda, aby bylo jasno, neříkám, že jsem se do tebe zamiloval, ale... Tak nějak se mi s tebou líbí bejt takhle.“
„Starku, za prvé. Za to, co popisuješ, může s nejvyšší pravděpodobností především to, že i když si to nepřipouštíš, jsi tak vyhladovělý po lidském kontaktu nezaloženém jen na sexuální přitažlivosti, že tvé tělo reaguje přemrštěně na to, že ho teď má, stejně jako tvůj mozek. Za druhé.“ Loki zatáhl Tonyho za vlasy, aby ho přiměl zvednout hlavu a mohl se mu zadívat do očí. „Ne. Nikdy bych na tebe takové kouzlo neseslal. Proč bych měl? Tohle je sice zábava, ale věci to komplikuje víc, než by se mi líbilo.“
„Ne pokud se to nikdo nedozví,“ kousl se Tony do rtu. „Ale stejně... Máš pocit, že bysme měli přestat?“
„Možná. Ale...“ Lokiho prsty prohrábly Tonyho tmavé vlasy. „Musím přiznat, že mě přitahuješ, Anthony. Velice přitahuješ. Myslím, že jsem nikdy nepoznal nikoho víc sexy.“
„Myslím, že by ses měl seznámit se zrcadlem,“ zaculil se Tony.
Následující polibek už patřil k těm divočejším. A za několik málo okamžiků se Tony zase jednou ocitl na lopatkách.