Spojení - Kapitola 22

No dobře, dobře, tak já vám tu kapitolu teda hodím už dneska. Ale je možný, že na tu další si budete muset trochu počkat, víte jak. Aby se neřeklo, že vás moc rozmazluju. =D Nicméně, dneska by mě zase docela potěšily komentáře. Jsem utahaná jako kotě, třeští mi hlava a jako bonus jsem byla ráno na krvi a pořád mě kapku bolí ruka, když je v jedný z několika určitejch poloh, pročež jsem mírně podrážděná. Náladu mi zlepšuje fakt, že dneska vyšel novej Superior Iron Man, a kazí mi ji fakt, že se mi stáhne až po půl jedný v noci. =D Takže stručně a jasně, když tohle okomentujete, fakt mě potěšíte... =D

Tony otevřel oči. Do Lokiho ložnice proudilo oknem světlo. Druhá polovina postele byla prázdná, ale zvuk sprchy ozývající se z koupelny napovídal, kde se asi bůh, který na ní předchozí noci spal, nachází.
Miliardář se protáhl a s hlasitým zívnutím se posadil. Nestihl ještě ani vylézt z postele, když zvuk sprchy ustal. A o chvíli později (Tony se ještě stále nezvedl, naopak zvažoval, jestli si nemá zase lehnout) se dveře koupelny otevřely a do ložnice vstoupil Loki s ještě mokrými, vlnícími se vlasy, oblečený jen do černých kalhot, se spoustou kapek vody na hrudníku.
Zatraceně, Tonymu to nemělo připadat tak neskutečně...
„Ehm...“ pronesl duchaplně. „Dobrý ráno, Sněhurko.“
„Dobré ráno, Starku,“ odvětil Loki.
„Tak jo. Jedna otázka. Použil jsi na mě včera nějaký kouzlo, aniž bych si toho všimnul?“
„Chápu to tak, že ani tebe dnes v noci skutečně netrápily žádné noční můry. Nebyl jsem si jistý. Říkal jsem si, že možná jen... Naše spojení nefungovalo, jak mělo.“
„No, nedá se říct, že by se mi zdálo zrovna o růžovejch jednorožcích, ale ne, nic příšerně děsivýho.“
„Růžoví jednorožci nepochybně mohou být děsiví,“ pousmál se Loki.
„Nepochybně,“ ušklíbl se Tony. „Myslíš, že už to období nočních můr skončilo?“
Loki pokrčil rameny a otočil se ke své skříni.
„Nevím. Tedy... Nejsem si jistý. Tedy... “
„Takže máš taky ten debilní pocit, že se nám dneska nic nezdálo jen proto, že jsme spali v jedný posteli, u sebe, a cejtili se v bezpečí, když je ten druhej blízko,“ kývl Tony.
Loki si přetáhl přes hlavu tričko Judas Priest.
„Kdo říká, že jsem se vedle tebe cítil v bezpečí, Starku?“
„Nikdo. A nikdo to říkat ani nemusí. Já vím svý,“ zaculil se Tony.
Zasmál se, když mu Loki ukázal velmi neslušné gesto.
Pak se zvedl a vyrazil do koupelny.

„Bratře,“ vzhlédl Thor od své čtvrté misky cereálií, když Loki vstoupil do obývacího pokoje. „Dnes ráno vypadáš mnohem lépe než předchozí dny.“
„Ano, také jsem se mnohem lépe vyspal,“ přikývl Loki. „Zbylo něco k snídani, nebo musím opět jít dolů mezi ostatní Avengers?“
„Zrovna dnes ráno jsem objednával nové zásoby, pane,“ ozvalo se. „Včetně vašich oblíbených čokoládových lupínků. A čokoládového mléka.“
„Výborně. Děkuji, Jarvisi,“ usmál se Loki.
„Mohu jen konstatovat, že konzumujete alarmující množství sladkostí, pane?“
„Konstatovat můžeš. Mimochodem, buď tak hodný, až se Stark vysprchuje, řekni mu, že na mé posteli má čisté oblečení. Přenesl jsem ho z jeho ložnice. A jestli bude protestovat proti mému výběru trička, může chodit po věži třeba nahý.“
„Vyřídím, pane.“
Loki zamířil k lednici. Thor dožvýkal cereálie a polkl.
„Přítel Stark opět nocoval ve tvé ložnici? Měl jsi další zlý sen?“
„Za prvé, Thore, přestaň mu říkat 'přítel Stark', říkej mu Tony. Za druhé, ne, dnes v noci jsem žádné zlé sny neměl.“
„Ach,“ zamrkal Thor zaraženě. „Tak proč...“
„Protože Stark byl líný běžet dolů v případě, že bych snad nějaký sen měl,“ pokrčil Loki rameny. „Proč? Bojíš se snad, že kvůli němu budu argr?“
„Prosím? To mě ani nenapadlo. Tedy... Nenapadlo mě... Loki, víš, že něco takového bych si o tobě nikdy nemyslel!“ vytřeštil Thor oči. „Tedy, nemyslel bych si nic špatného, kdyby ses snad rozhodl...“
„Nerozhodl.“
Loki si chystal snídani a Thor mlčel.
Zdálo se mu to bezpečnější.

Večer Loki Tonyho ze své ložnice vykázal. Tvrdil, že si je jistý tím, že už ho noční můry pronásledovat nebudou. Miliardář si byl dobře vědom, že je to z větší části lež (respektive že se Loki snaží přesvědčit hlavně sám sebe), ale odešel.
Sotva usnul, po několika desítkách minut převalování, byl svědkem své vlastní smrti v Lokiho snech. A nebyla to ani trochu hezká smrt. Kusy jeho obleku se válely všude po ulici, mezi troskami domů a aut, a uprostřed toho všeho byl Tony sám, pokrytý krví, s kusy spáleného masa a hlavou rozbitou tak, že svou vlastní tvář poznal jen podle vousů.
Nevěděl, jak se mu podařilo probudit. Jen zíral do tmy. Věděl, že se musí zvednout, věděl, že Loki ho potřebuje, cítil zděšení, které rozhodně nebylo jeho vlastní. Ale nedokázal se ani pohnout.
Naštěstí se vedle něj brzy Loki sám zhmotnil. A vzápětí se Tony ocitl v pevném objetí, za které byl až neskutečně vděčný.
„Drahoušku, nechci se ti vnucovat,“ zašeptal. „Ale vážně nechceš zůstat?“
„Ano,“ zamumlal Loki. „Ano, prosím.“
„A upozorňuju tě, že příště se nenechám rovnou vyhodit. Jsou věci, který fakt nemám potřebu vidět, věci, který se mi ani omylem nelíběj. Ježišikriste, myslím, že jsem na tom chodníku viděl vlastní mozek, do prdele, nikdo nepotřebuje v cizích snech vidět vlastní-“
„Blábolíš, Anthony.“
„A ty se mi divíš? Netvař se, že tebe to ani trochu nerozhodilo.“
Loki zabořil obličej do Tonyho vlasů.

„Spí v jedný posteli, Nat. Už týden. Někdy u Lokiho a někdy u Tonyho. Kecají, nesejdou se v tý posteli až po noční můře, už pár dní prostě jdou rovnou do jedný ložnice.“
„Taky už týden nevypadají jako dvě zombie,“ konstatovala Natasha. „A přestaň se vloupávat do kamerových záznamů ze SOUKROMÝCH PROSTOR, Clinte. Protože nevím, jak jsi Jarvise přesvědčil, aby o tom tvém čmuchání neřekl Tonymu, ale jestli se to ten dozví, nastane peklo.“
„Tebe to ani trochu neznepokojuje?“ zamračil se Clint.
„Co, že podle všeho ani jeden nemá noční můry jen díky tomu, že spí vedle sebe, ale skoro určitě ne spolu? Máš pravdu, měla bych být zděšená.“
„Ale co když má Loki něco v plánu?“
„Jako CO? Udusit Tonyho v noci polštářem? Už zase jsi zbytečně paranoidní, Clinte.“
„Jsi si jistá, že Tony má pořád hnědý oči?“
„ANO!“ zaskučela Natasha.
„Jen se ptám.“
„Ne, neptáš. Chováš se jako blázen. Ale já už nevím, jak ti to vysvětlit. Loki v tuhle chvíli stojí na naší straně. Podle všeho na ní hodlá zůstat. Myslíš, že ho nepozoruju? Myslíš, že ho nehlídám?“
„Myslím, že polevuješ v ostražitosti, Nat.“
„Protože zatím mi Loki nedal ani jediný důvod mu nevěřit! Několikrát se stalo, že naše životy zachránily informace od něj, aniž by to kdokoli z vás věděl.“
„Předtím, než se tu objevil. Ale jak můžeš vědět, že to vážně není jen-“
„Agente Bartone, Agentko Romanoff,“ ozvalo se. „Nerad vás ruším, ale je tu vysoké riziko útoku na New York, a to ještě dnes odpoledne. Pan Rogers žádá, abyste se neprodleně dostavili do letounu.“
Natasha vzdychla.
„Zdá se, Clinte, že si o Lokiho plánech budeš moct promluvit s Lokim osobně. Času na to dost možná budete mít dost a dost.“