Trest: Epilog

No, tak jste se nakonec dočkali konce téhle fanfiction. Ti, které nezajímá, nejspíš už bouchají šampaňské, zbytek možná aspoň malinko truchlí... =D Ale pro oba tábory mám zprávu. V záloze totiž mám ještě jeden one-shot, co vám sem hodlám hodit, a taky jsem před pár dny rozepsala další fanfiction na pokračování, takže... No, docela brzo vám sem nejspíš zase začnu něco házet. =D

Ale zatím je tu epilog Trestu. A já doufám, že vás aspoň kapku pobaví...

„Starku,“ zamumlal Loki.
„Nezačínej se Starkem,“ ušklíbl jsem se a objal ho kolem pasu. „Nemůžeš se pořád schovávat, lásko.“
„Nechci se schovávat pořád. Chci se schovávat ještě jeden den.“
„To jsi říkal už včera. Ne, nic takovýho. Jedeš se mnou dolů do kuchyně. Musíme se nasnídat.“
„To můžeme i tady. Pokud se nemýlím, máme tu vlastní lednici i kávovar. Tak proč-“
„Socializace, miláčku. Socializace. Ta věc, který se už dva tejdny vyhejbáš.“
„Uvědomuješ si, že tě bez sebemenší námahy můžu nechat vybuchnout a rozprsknout se po stěnách, viď?“
„Ano,“ kývl jsem. „A cením si toho, že jsi to neudělal. A udělat nehodláš.“
„Věříš si, Starku,“ zavrčel.
„Anthony. Jmenuju se Anthony,“ opravil jsem ho.
Dveře výtahu se otevřely. Loki se odevzdaně nechal postrčit směrem dovnitř.
„Ještě jednou mi připomeň,“ vzdychl, když se dveře zavíraly, „jak jsme se do téhle situace vlastně dostali?“
„No, začalo to tím, že jsi naštval tatínka, ten tě zbavil moci a hodil mi tě na terasu-“
„STARKU.“
„Vždyť to víš,“ ušklíbl jsem se. „Věnovat svoji věž k užívání Avengers byl jedinej úplatek, co byl Fury ochotnej přijmout za to, že tě neuvězní jakožto válečnýho zločince. Teda, že se tě přestane snažit uvěznit.“
„Pořád jsem nepochopil, proč to všechno považuje za nutné,“ frkl Loki.
„No, to já taky ne, stejně tu většinu času nejsme všichni. Ale asi je praktičtější, když jsme na jednom místě, když už je potřeba, abysme šli do akce. Nevím, za ty dva týdny, co tu Avengers bydlí, se ještě nikdo nepokusil ovládnout svět, takže...“
„Možná bych to měl udělat já. Jen abych Furyho přesvědčil, jak hloupý je to nápad.“
„Kuš. Není to tak zlý.“
„Ne?“ otočil na mě hlavu. „Nemůžeme jet dolů do soukromého kina a dívat se na filmy, protože tam co chvíli někdo je. Nemůžu s tebou trávit čas v dílně, když se okolo motá Bruce. Nemůžeme-“
„Můžeme, pokud budeš hodnej kluk a začneš se socializovat,“ konstatoval jsem.
„Vyprošuji si, abych byl označován za... hodnýho kluka,“ zavrčel Loki.
Výtah zastavil. Loki ztuhl a vytřeštil oči.
„Klid, lásko. Klid,“ zamumlal jsem. „Vědí, že tu jsi, vědí, že jsme spolu. Nikdo ti neublíží, nemusíš se bát. Clintovi jsem zakázal brát si do kuchyně luk.“
Dveře se pomalu otevřely.
Zraky všech Avengers (až na Thora, který trčel v nebeském království) se upřely na mě a Lokiho. Viděl jsem, jak Clint pevněji svírá svůj hrnek s kávou.
„Ehm...“ odkašlal si Loki, když jsem ho postrčil z výtahu. „Dobré ráno, Avengers.“
Ticho, které následovalo, bylo ohlušující. A byla to Natasha, kdo ho prolomil.
„Clinte, dlužíš mi stovku,“ konstatovala. „Já říkala, že dneska už ho sem donutí přijít.“
Clint něco zabručel a schválně uhnul pohledem, aby se nemusel dívat na Lokiho. Lokiho, který pořád vypadal nezvykle nervózně.
„Dá si někdo sendvič?“ nadhodil jsem. „Loki umí skvělý sendviče.“
„No... Já bych si jeden dal,“ pousmál se Bruce.
„Myslím, že taky jeden snesu, i když jsem už jedl,“ kývl Steve.
V tu chvíli bych je vděčností nejradši zulíbal.
„Pro mě dva, kotě. Nebo tři,“ mrkl jsem na Lokiho. „Natasho?“
„Jsem nasnídaná. Když si přidám, nedopnu kalhoty,“ zavrtěla zrzka hlavou. „Ale snesla bych ještě jednu kávu.“
„Co ty, Clinte?“ opřel jsem se rukou o stůl vedle lučištníka. „No tak, netrucuj.“
„Ty víš, že z toho, že tu je, neskáču radostí,“ zavrčel Clint.
„Ujišťuji tě, že ten pocit je vzájemný,“ zabručel Loki, zatímco šl k lednici.
„A pokud vím, slíbil jsem ti šíp do hlavy. Jedinej důvod, proč jsem ten slib ještě nesplnil, je to, že je neslušný zabíjet milence svejch přátel. I když, stejně tak neslušný je spát s někým, o kom víš, že ho tví přátelé nenávidí, že, Starku?“
U stěny, proti které Clint seděl, se náhle objevil další Loki, Loki v kožené zbroji, zatímco ten u kuchyňské linky na sobě měl černé kalhoty a bílou košili. A na stole před Clintem se zhmotnil luk a toulec s šípy.
Než jsem se vůbec stihl nadechnout, Clint se zvedl, popadl luk a šíp a vystřelil. Šíp se zabodl přímo doprostřed čela Lokiho klonu, který se vzápětí bez hlesu sesul k zemi.
„Lepší?“ zeptal se Loki a klon zmizel.
„Podstatně,“ kývl Barton. „Můžu taky dostat jeden sendvič?“
Nejspíš jen já a Natasha jsme si všimli toho, že napětí v Lokiho postoji přesně v tu chvíli zmizelo.

Uplynulo přesně jedenáct týdnů.
„Zatracený Ásgarďani ovládající magii!“ vykřikl jsem.
„Podle toho, co Loki ráno v kuchyni vykládal, obvykle nejsi proti magii tak zaujatý,“ konstatovala Natasha. Přes komunikátor jsem uslyšel hlasitý výbuch.
„Zatracenej brzo vstávající Ásgardskej parchant!“ frkl jsem. „Co vám nakecal?“
„Bruce se zajímal o ty jeho klony. Loki konstatoval, že mají spoustu využití,“ odvětila Natasha. „Pak řekl, že ty se posledních několik nocí taky zabýváš jejich zevrubným průzkumem.“
„Zabiju ho. Jen co se vrátím domů, zabiju ho.“
„Vážení,“ ozval se Kapitán, „nerad ruším vaši nesmírně zajímavou debatu, ale pokud jste si nevšimli, jsme obklopeni mimozemšťany. ZASE.“
„Ignoruj ho,“ vložil se do diskuse Clint. „Po tý Lokiho poznámce si strčil prsty do uší a začal si zpívat nějakej hit ze čtyřicátejch let. Vážně bys měl začít vstávat dřív a snídat s námi. Občas je to zábava. Krom toho, plánujeme Lokiho naučit palačinky.“
„Super. Takže hodláte podpálit-“
Přerušila mě vlna energie, která narazila do mého obleku. Zase jednou ta červeně blikající světla, systémy selhávaly a já se řítil k zemi a přemýšlel, nakolik je moje skoro nesmrtelné tělo odolné vůči pádu z pár stovek metrů. Sakra, sakra, sakra...
A vtom se směr mého pádu změnil a já prorazil okno jedné blízké kancelářské budovy a těžce dopadl na podlahu. Tedy, spíš nejdřív na psací stůl, na podlahu až poté, co dotyčný stůl povolil.
„Začínám si myslet, že to snad děláte schválně,“ konstatoval Loki, když se nade mnou objevil. „Schválně předstíráte, že jste naprosto neschopní, abych se do toho boje musel vložit, pokud nechci, abyste všichni zemřeli. Nevím, kolikrát to ještě musím opakovat. Ne, děkuji, nemám zájem stát se Avengerem.“
„Taky tě rád vidím, lásko,“ zabručel jsem, zatímco jsem před očima viděl, jak se celý systém restartuje. „Co mi to ta nádhera udělala?“
„Nic, čeho by sis nevšiml, kdybys dával pozor a nediskutoval o našem sexuálním životě,“ zašklebil se Loki.
„Víš, tvůj otec musí bejt hrdej,“ neodpustil jsem si a zvedl se na nohy. „Vzpomínáš, na tu původní tajnou podmínku pro návrat tvý moci, když mi tě hodil na terasu? Aby ti aspoň jeden Midgarďan, jmenovitě já, uvěřil, že ses napravil. Gratuluju. Teď ti věří nejlepší pozemský hrdinové. A to i tehdy, když jim naprosto nepokrytě lžeš. Je to minimálně měsíc, co jsme v posteli naposledy měli tvůj klon.“
„Ale magii využíváme,“ usmál se Loki. „Mimochodem, doufám, že jsi nezapomněl, že večer máš schůzku se svou drahou Lo?“
„Pokud se odsud vůbec do večera dostaneme. Ta vaše Amora je skoro otravnější než ty. Jarvisi? Nenaskočil mi komunikátor. Můžeš to zařídit?“
„Pracuji na tom, pane,“ odpověděl počítač.
Ticho trvalo jen vteřinku.
„Starku?“ ozval se pak Clint. „Jsi tam?“
„Tady a v pořádku,“ řekl jsem. „Menší potíže s elektronikou. Jak jste na tom vy?“
„Likvidujeme mimozemšťany. Standardní situace.“ Zase jeden výbuch. „Amoru teď naštěstí zaměstnává Loki.“
„Loki?“ pozvedl jsem obočí.
„Triky,“ zaculil se bůh. „I když bych skutečně nečekal, že zrovna Amora se nechá odlákat klonem. Zejména když sama má s těmi mými několik zkušeností...“
„Promiň, ale naznačuješ, že teď máme co dělat s tvou bývalou přítelkyní?“
„Ne, přítelkyní ne. Spíš milenkou. A jen velmi krátkodobou,“ mávl Loki rukou. „A bez obav, vyřídím to s ní sám. Pokus se začít věnovat boji a ne myšlenkám na to, co tě čeká večer v ložnici, ano?“
„To se ti řekne. Ta zbroj ti zatraceně sluší.“
Zvedl jsem masku helmy a široce se usmál. Loki zvedl oči v sloup a přistoupil ke mně, aby mě letmo políbil na rty.
„Šťastný boj, lásko,“ řekl tiše. „A dávej na sebe pozor.“
Vzápětí Loki zmizel v záblesku zeleného světla.
Spustil jsem masku na místo a rozletěl se ke zbytku týmu. Už z té výšky jsem viděl zlatou helmu s rohy.
Když silnice všude kolem ní explodovala, neubránil jsem se úšklebku. Loki byl pořád především bůh chaosu. Relativně zkrocený a rozhodně můj, ale pořád bůh chaosu.
Když Amora odletěla několik metrů daleko a její armáda začala padat na kolena, věděl jsem, že bych ho za nic na světě nevyměnil.
Když se pak náhle objevil za mnou a beze slova nás přenesl zpátky do naší ložnice...
No, řekněme, že rande s jeho ženskou podobou se ten večer nekonalo. A ani jednomu z nás to rozhodně nevadilo.
I tak měl Loki nejspíš u snídaně co vyprávět. Soudě podle toho, že se mi Steve dva dny nedokázal podívat do očí.
Ne, za nic na světě bych svého boha chaosu nevyměnil.
Život s ním, to je ta pravá zábava...