středa 2. července 2014

Trest: Kapitola 34

Tak se přiznejte, kdo mě chce zastřelit, že mi to zase tak dlouho trvalo? Upřímně, ani bych se vám nedivila, taky bych se střelila, když mi došlo, jak dlouho jsem zase nezveřejnila kapitolu. Vážně, kam ty dny mizej? Člověk by řekl, že když má volno, bude se prakticky jen nudit... A ono kulový. Sice netuším, co furt dělám, ale očividně mi to zabírá většinu času. =D Ehm, no nic, nebudu se vykecávat. poslední kapitola skončila asi docela napínavě, a někdo by možná rád věděl, co že je to s Lokim...


Když jsem přistával na střeše ústředí SHIELDu, viděl jsem rudě. Když mě cestou zpátky do New Yorku kontaktoval Fury, ječel jsem na něj přinejmenším minutu. A on zase na mě, mimochodem.
Když jsem se uklidnil, bylo to prakticky jen kvůli Lokimu. Protože jsem se musel dozvědět, kde je a jestli je V POŘÁDKU.
Odpověď 'momentálně žije' mě rozhodně neuklidnila. Stejně jako 'máme ho pod kontrolou'. A 'dostavte se, abyste mohl podat vysvětlení' rozhodně nepomohlo. Nejvíc ukradená mi vlastně byla věta 'jste až po uši v průšvihu, Starku'.
Protože mně bylo naprosto jedno, že JÁ jsem v průšvihu. K čertu se mnou. Ale jestli se něco stalo Lokimu...
Prakticky v okamžiku, kdy jsem přistál, ke mně udělalo krok pár agentů, v čele s Natashou.
„Oblek dolů, Tony,“ řekla zrzka.
„Ale. Snad nejsem zatčenej,“ ušklíbl jsem se.
„Nedělej to horší, prosím,“ vzdychla.
„Tak nějak si nedokážu představit, jak přesně bych to mohl udělat HORŠÍ,“ neodpustil jsem si. „Jo, počkej. Zmínil jsem se, že příští tejden se ke mně má stěhovat Doom?“
„Starku!“ okřikla mě. „Tohle není vhodná doba pro to, čemu ty říkáš humor!“
„A mimochodem, nemáš číslo na toho chlápka, co jsme s ním bojovali minulej tejden? Mám ve firmě volnou pozici účetního. A nejspíš i generálního ředitele, pokud jste se o Lokim dozvěděli tak, jak myslím.“
„O tom si promluvíš s Furym. Jen co si sundáš ten zatracený oblek!“

Chodbu, kterou mě vedli, jsem naprosto nevnímal. Vážně jsem se cítil jako zatčený. Nebyl to příjemný pocit. Dva agenti za mnou, dva plus Natasha přede mnou, jako bych měl bez svého obleku šanci složit víc než jednoho, než by se ke mně ona dostala a poslala mě buď do říše snů, nebo rovnou do pohodlné rakve.
Krom toho, kdybych chtěl utéct nebo měl něco v plánu, ani náhodou bych dobrovolně nepřišel a nenechal se bez protestů zajmout. Nejsem Loki.
Když jsem konečně stanul před Furym, krev v žilách mi ještě pořád vřela.
„Tak kde je?!“ vyštěkl jsem dřív, než se ten jednooký idiot stihl vůbec otočit.
„To váš nemusí zajímat, Starku,“ odpověděl naprosto klidně.
Asi jsem tak trochu chápal, proč Loki neměl rád svého otce. Jestli byl taky takový...
„Co jste mu udělali?“ zavrčel jsem.
„Neudělali jsme mu vůbec nic,“ ozvala se Natasha. „Má jen otřes mozku.“
Zavřel jsem oči a zhluboka se nadechl a v duchu počítal do deseti, abych se uklidnil. Nepomáhalo to.
„JAK přišel k otřesu mozku?“
„Clint se nechal...“ Zaváhala. „Poněkud unést.“
„UNÉST?!“ zaječel jsem.
„Uklidněte se, Starku,“ řekl Fury. „Lokimu skoro nic není. I když nemůžu ručit za to, že to tak zůstane.“
„Varuju vás, jestli naznačujete něco v tom smyslu, že ho chcete mučit, tak si mě nepřejte. Jestli na to jen pomyslíte, nezastavím se před ničím, abych vám udělal ještě něco mnohem horšího než to nejhorší, co mu provedete!“
Neměl jsem tušení, kde se ve mně tohle bere. Obvykle jsem byl poměrně klidný. Rozhodně jsem nebyl typ, co se takhle rozčiluje. Ale v žádném případě jsem nemohl dopustit, aby Lokimu někdo další takhle ublížil. Ne když byl v tomhle zatraceném smrtelném těle, které se nedokázalo tak rychle zotavit.
Natasha ani Fury se netvářili nijak ohromeně. Spíš jako by je ten můj výbuch vzteku značně nudil. Pravda, něco takového asi slýchali poměrně běžně, i když ne od lidí, co by měli být jejich spojenci. Respektive členové Avengers.
Dveře se otevřely a do místnosti vešel Coulson.
„Zbytek Avengers právě dorazil,“ oznámil stroze. „Čekají v zasedací místnosti.“
Vida. My o vlcích...

Natasha, Clint, Bruce, Steve. Natasha, Clint, Bruce, Steve. Natasha, Clint, Bruce, Steve.
A Fury.
Někdo chyběl. Někdo poměrně zásadní.
„A Thor?“ pozvedl jsem obočí. „Víte, požaduju Thora. Protože předpokládám, že chcete něco jako vysvětlení. A v tom případě požaduju Thora.“
„Pokud vím, Thor nemá telefon. Je poněkud složité kontaktovat někoho, kdo se nachází mimo tuhle planetu,“ odpověděl Fury.
„Ale houby. Stačí si stoupnout na střechu a zařvat na Heimdalla, ať ho sežene, že s ním potřebujete mluvit.“
„To myslíte vážně, Starku?“
„No jistě,“ kývl jsem. „Nebo ještě líp, zakřičte 'otevři Bifrost'. A pozdravujte na druhý straně toho jednookýho bastarda. Můžete si porovnat, kdo má lepší pásku přes oko.“
„Tony,“ vzdychl Bruce. „Myslím, že bys neměl zbytečně provokovat.“
„Já neprovokuju,“ zavrtěl jsem hlavou.
„Provokuješ. A jestli toho nenecháš,“ zavrčela Natasha, „osobně se postarám o otřes mozku i tobě.“
„Fajn, tak co po mně chcete?“ rozhodil jsem rukama. „Vysvětlení? Fajn, dostanete ho. Ale mám jednu podmínku. Chci důkaz, že Loki je v pořádku. A pak ho chci vidět osobně.“
Fury beze slova zvedl ze stolu ovladač televizní obrazovky na stěně zasedací místnosti a stiskl tlačítko. Za okamžik naskočil obraz z jedné z těch elegantních prosklených cel, kterých si SHIELD poslední dobou pořídil pěkných pár. Skoro jsem zalitoval, že jsem požadavek na důkaz, že je Loki v pořádku, vůbec vyslovil. Bůh totiž vůbec v pořádku nevypadal. Bezmocně seděl na zemi, zády se opíral o skleněnou stěnu za sebou a rukama si objímal kolena. Byl rozcuchaný, tupě zíral před sebe a pod levým okem se mu tvořila působivá modřina.
„Nevypadá dvakrát... nebezpečně,“ pronesl Kapitánův hlas.
„Taky není,“ zamumlal jsem. „Vůbec není. Do prdele... Kurva, vážně by vás bejvalo zabilo, kdybyste mi nejdřív zavolali a zeptali se, co a jak, než mě odlákáte, vrazíte mi do věže a odtáhnete ho sem? Bylo by to TAK náročný?“
„Loki pořád patří k nejhledanějším zločincům,“ sdělil mi Clint.
„A nemusím připomínat,“ odkašlala si Natasha, „že jeho bratr ho tak nějak považuje za mrtvého, že ne? A přitom tady sedí, dokonale živý. Byl u tebe doma. No tak, Starku, je to jasné. Dostal se ti do hlavy. Ovládá tě, jako-“
„Dostal se mi na spoustu míst,“ zavrčel jsem. „Ale ujišťuju tě, že mě rozhodně neovládá. Víte, kdybyste se přece jen obtěžovali nejdřív zavolat a zeptat se, už to dávno víte. On nemá žádnou magickou moc. V nebeskym království udělal obrovskej průšvih. Papínek ho potrestal. Sebral mu moc, sebral mu nesmrtelnost, udělal z něj ČLOVĚKA. Loki momentálně může komukoliv ublížit asi stejně jako každej jinej chlap jeho vzrůstu. I když, co mi říkal, dávat mu dýky by nebylo chytrý. Každopádně, podstatný je, že-“
„Podstatné je, Starku, že ta tvoje verze zní dost neuvěřitelně,“ odkašlala si Natasha.
„I když by to vysvětlovalo, proč se po tý ráně pěstí tak snadno sesul k zemi,“ zamyslel se Clint. „Krom toho, ta... Ta Lokiho hůl je přece pořád tady, ne? Jak by mohl Starka-“
„Je to Loki. MŮŽE ho ovládat,“ odsekla.
„Ach, ty milenecké spory...“ zasnil jsem se. „Můžu pokračovat? Podstatný je, že to byl Thor, kdo Lokiho nechal poslat do mojí věže. Protože já jsem prej osoba, co se o něj nejlíp postará. Což je vtipný, když vezmeme v úvahu, že zahubím i kaktus. Ale jo. Tohle je vaše vysvětlení. Mám Lokiho na starost, protože mě o to požádal jeho starostlivej starší bratříček.“
„Starku, jsi ŠÍLENEC, jestli si myslíš, že ti uvěříme,“ oznámila mi Natasha.
V tu chvíli jsem zaslechl hrom. Krátký pohled na obrazovku, na které bylo momentálně vidět, jak Loki zvedá pohled ke stropu, mi potvrdil mé tušení.
„No, mám dojem,“ ušklíbl jsem se, „že na střeše právě přistává někdo, kdo vám tu neuvěřitelnou historku milerád potvrdí.“

1 komentář:

  1. Skoda ze si sundal oblek :D mel jim z toho ustredi udelat kulnicku na drivi :D

    OdpovědětVymazat