neděle 6. dubna 2014

Trest: Kapitola 20

Asi bych vás po tom, jak jsem skončila tu minulou kapitolu, neměla tak ošklivě napínat, co? No, uznávám, je to už pěknejch pár dní od posledního dílu. Uznávám, že to ode mě není moc hezký. Ale tak... Snad jste to přežili. A snad vám tahle kapitola bude dostatečnou odměnou za tu trpělivost, ehm... =D


„Loki...“
Zasténal jsem, když mi právě tohle vysloužilo tvrdší příraz.
„Ještě jednou,“ zašeptal.
„Loki,“ vydechl jsem.
Ležel jsem na zádech, nohy obtočené kolem jeho boků, prsty zabořené v jeho dlouhých vlasech. Skoro jsem kňučel.
„Ještě...“ zamumlal.
„Někdo má rád svoje jméno?“ zasmál jsem se. „Ach, bože.“
„Ano...“
„LOKI.“
Jeho rty na mém krku, jeho zuby na mém ušním lalůčku, jeho hlasitý dech, tlukot jeho srdce...
„Anthony.“
V životě mi moje jméno ještě nepřišlo tak sexy.
Levá ruka se sama od sebe přemístila na jeho záda, nehty se prudce zabořily do bledé kůže.
„Zatraceně,“ vypravil jsem ze sebe, když ještě zrychlil. „Úchylka na... jméno... bolest... Jo, tohle bude... velká zábava.“
Odpovědí mi bylo jen zasténání.

Ležel jsem na zádech a zíral do stropu. Uběhlo už pár minut od chvíle, kdy se vedle mě Loki svalil. Můj dech se už uklidnil a tepová frekvence skoro spadla na normální úroveň.
„Bože,“ dostal jsem ze sebe. První slovo od okamžiku, kdy jsme skončili.
„Děkuji za uznání, Anthony,“ zasmál se Loki.
Neměl jsem na to, abych proti tomu oslovení protestoval.
„Přísahám,“ zamumlal jsem a otočil hlavu, abych na něj viděl. „Tohle byl nejlepší sex v celym mym životě. Což sice říkám často, ale tentokrát to FAKT myslím vážně.“
„Já zase můžu s klidným srdcem říct, že tohle byl můj nejlepší sex za posledních... pět let,“ zaculil se.
„Parchante,“ frkl jsem a prstem ho šťouchl do žeber. „Nemůžeš prostě přiznat, že se ti to líbilo? Vážně, zabilo by tě to? Je mi jasný, že asi nebudu tak dobrej jako ta vaše nesmrtelná banda, ale na to, že jsem jen ČLOVĚK, to tak zlý nebylo, ne?“
„Bylo to velice příjemné.“
„Fakt jsi příšernej parchant.“
Zadíval se mi do očí a pousmál se.
„Dobře, bylo to vážně skvělé. Děkuji,“ řekl tiše.
„Za co přesně?“ zamrkal jsem. „Nic jsem neudělal. Vlastně jsem nechal většinu práce na tobě. Já jen aktivně spolupracoval, nic víc.“
Přetočil se na bok a položil ruku na můj hrudník, přímo na obloukový reaktor.
„Netušíš, kolik Ásgarďanů by ani nespolupracovalo,“ vzdychl. „Spíše by se aktivně bránili.“
„V tom případě nemají ani ponětí, o co přicházejí,“ poznamenal jsem.
„Děkuji za uznání.“
„Jo, to už jsi říkal před chvilkou,“ kývl jsem.
Přisunul se ke mně blíž. Na krku jsem zase ucítil jeho rty.
„Kdo by si to byl pomyslel...“ pošeptal mi Loki. „Že Anthony Stark si bude tak užívat to, že ho položím na záda a ošoustám jako tu nejpodřadnější služebnou v Ásgardu?“
Tahle věta se mnou neměla dělat to, co se mnou dělala, rozhodně ne.
„Víš, nikomu to neříkej,“ olízl jsem si rty. „Ale když je Tony Stark s chlapem, moc rád se nechá ošoustat jako... no, jako ta nejpodřadnější služebná. A mezi náma, Tony Stark je s chlapama stejně rád jako se ženskejma. Ale to už vůbec nikomu neříkej. Díky.“
„Bojíš se, že tvá image playboye bude zničena?“ zeptal se klidně.
„Tak trochu.“
Polibek na čelo mě tak trochu překvapil.
„Děkuji ti za spolupráci, Anthony. Skutečně.“
„Není zač. Kdyby sis to snad někdy chtěl zopakovat, víš, kde jsem,“ zazubil jsem se a posadil se na posteli. „Každopádně, teď bych to viděl na sprchu, co ty na to?“
Když jsem se na něj otočil, právě mírně mávl pravačkou. Vzápětí se zamračil.
„Ach...“ řekl prostě. „Zapomněl jsem, že nemám svou moc. Chtěl jsem prostě jen... Zatraceně.“
Vzdychl jsem a vzal ho za ruku, stále zvednutou a s mírně pokrčenými prsty.
„Pojď. Budeš se muset umýt klasickým způsobem...“

Došlo mi to až o slušnou chvíli později. Když jsem už ležel v posteli a Loki byl ve své ložnici, za což jsem v tu chvíli byl rád. Představa, že by trval na tom, že přes noc zůstane u mě, mi nedělala tak docela dobře od začátku. A kdyby byl poblíž, když mi to DOŠLO...
Zabořil jsem obličej do polštáře a tiše zakňučel.
Vyspal jsem se s Lokim. Vážně jsem to udělal. Prostě jsem ho nechal, aby si se mnou dělal, co jen chce. Nebránil jsem se. Zatraceně, ani mě nenapadlo se bránit. Já. Loki. Moje zatracené tělo prostě muselo zradit a přeřvat ten hlas rozumu, co mi tak nějak nenápadně naznačoval, že to není tak docela dobrý nápad, muselo mě donutit, abych ze všech lidí a bohů, co jsem potkal, skočil do postele zrovna tomu sexy parchantovi.
A co víc, bylo to celé tak dokonalé, že i tomu hlasu rozumu trvalo pěkných pár hodin, než vystřízlivěl a uvědomil si, co tělo udělalo. Nemluvě o tom, co v mezičase vykládala ústa.
„Zatraceně, zatraceně, zatraceně,“ mumlal jsem do polštáře.
Myšlenka na to, že přesně na tomtéž místě jsem před pár hodinami ležel, zatímco mě Loki šoustal, nijak zvlášť nepomohla.
Co mě to jen napadlo, kurva? Proč jsem to udělal? U něj by se to dalo pochopit, pět let bez sexu, to byste pak skočili skoro po každém, kdo se nebrání, ale JÁ? Jsem Tony Stark, playboy, obletovaný desítkami žen (a občas i nějakým tím mužem, co se tak nějak doslechl o tom, že moje chutě nejsou tak úplně stoprocentně vyhraněné), chlap, co může mít sex skoro s každou, na kterou se podívá. A stejně jsem přímo bleskově skončil na zádech...
Štěstí, že ne na kolenou, to bych se Lokimu už vůbec nemohl podívat do očí. I takhle jsem věděl, že s tím nejspíš budu mít značné potíže.
Neměl jsem ho nechat, aby to udělal. Ne tak snadno.
Vůbec, zatraceně!
Co na tom, že jsem přesně na tohle myslel skoro od chvíle, kdy mi přistál venku na terase. I ty myšlenky byly špatné. Druhá šance nebo ne, Loki byl pořád nepřítel. Z větší části.
A co na tom, že to byl po dlouhé době konečně zase jednou někdo, s kým jsem se mohl normálně bavit, kdo nešílel z mojí ironie (bylo překvapivě příjemné, že z ní aspoň JEDNOU někdo nešílel), s kým jsem si zkrátka rozuměl. S kým bych za normálních okolností mohl vytvořit naprosto perfektní pár, co by byl nejspíš postrachem všech večírků.
Jenže tak to fungovat nemohlo. I když to, jak se choval poslední dobou, mě na to skoro i nechalo zapomenout, pořád to byl Loki. A Lokimu není radno věřit.
Koneckonců, Thor se o tom přesvědčil už mnohokrát.
Zvedl jsem se z postele a došel k baru.
„Kurva, tohle byl fakt nejhorší nápad za poslední dobu,“ vzdychl jsem, když jsem si lil whiskey do sklenice.
A nejhorší na nejhorším nápadu bylo vědomí, že teď to celé budu muset zastavit. A vysvětlit Lokimu, proč to dělám.
Otočil jsem do sebe whiskey a okamžitě si nalil další.

1 komentář:

  1. Dvě slova: No konečně!^^ Jinak věřím tvým autorským schopnostem, že tohle bude ještě sakra zajímavý :3 Teda hned po tom, co Tony vyspinká kocovinku. Já. Chci. Víc. Teď. Hned! =D =)

    OdpovědětVymazat